Začalo to mým prvním buldočkem Damiankem, který už bohužel běhá po psím nebi. Damianek měl totiž jednu zvláštnost.. pokaždé, když jsem mu pořídila nový obojek, vodítko nebo kšírky, hned se s ním šoural o zdi, zem, prostě všechno ničil. Tak jsme jich měli tolik, že mě jednoho dne napadlo: „Proč si je nezačít šít sama?“
Vyrůstala jsem v rodině, kde se šilo, a i když by mě tehdy nenapadlo, jak moc mě to chytne, nakonec se všechno spojilo v jeden krásný sen. Čas plynul, přišel název, první šicí stroj jako dárek k narozeninám, a teď tady stojím se dvěma buldočky, kteří celý den nosí naše pevné, stylové obojky, postroje a vodítka.
A vite co? Když vidím, jak jim to sluší, a hlavně, jak to dělá radost i jejich dvounohým kámošům, je to pro mě ten největší dar. ❤